Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích

Historický vývoj arboreta

Vznik arboreta úzce souvisí s výstavbou školy. Založení arboreta jako parkově založené a udržované sbírky spadá do let 1896 - 1900. Celkový historický vývoj arboreta je možné na základě dochované písemné dokumentace a vzpomínek pamětníků shrnout do sedmi vývojových etap.

I. etapa založení a vzniku arboreta r. 1896 až r. 1922

Založení německé lesnické školy v Hranicích a vojenské akademie mělo v  tehdejším rakousko - uherském mocnářství značný politický význam. V blízkosti Hranic byly vesnice německé, ale město Hranice mělo obyvatelstvo ze tří čtvrtin české. Výstavba lesnické školy měla pomoci plnit poslání nejen v oboru lesnickém, ale i vnášením prvku německého, působit na české občany. Znamenalo to posílení germanizačních snah ve městě především zásluhou německého starosty Dr. Plachkého jehož podíl na přeložení německé lesnické školy ze Sovince v roce 1896 je nesporný. Postavením lesnické školy v roce 1896 bylo rozhodnuto, aby na okolním pozemku o výměře 2 ha bylo založeno arboretum a lesní školky. Toto mělo plnit důležitý úkol ve vzdělávání a výuce mladých lesníků.

Založení arboreta bylo svěřeno zahradním odborníkům povolaným z Vídně. Námět a uspořádání dendrologické sbírky je převážně dílem zahradního architekta F. Thomayera, který převzal některé podklady z vídeňské botanické zahrady ze Schönbrunu. Odtud byl také dovezen první sadební materiál, zejména exoty. Ve spolupráci s tehdejšími lesnickými pedagogy, zejména s prvním ředitelem školy vytvořili vhodný účelový objekt přizpůsobený didaktickým potřebám školy Ing. Dr. Hermanem Reussem postavené za účelem vzdělávání a výchovy mladých lesních hospodářů z oblasti Moravy a Slezska.

Plocha pozemku byla rozdělena na tři části. Největší část zaujímalo arboretum, dále byla zřízena školka pro pěstování lesních dřevin a poslední část byla určena pro zahrádky a tenisový kurt (pro ředitele a pana pátera, kteří bydleli ve školní budově). Při uspořádání arboreta se zahradní odborníci zhostili tohoto úkolu velmi dobře. Na poměrně malé ploše, vhodným způsobem rozdělené na menší plochy, orámované pěšinami, byly vysázeny stromy jehličnaté střídavě se stromy listnatými a keři reprezentujícími jednotlivé třídy a rody cévnatých semenných rostlin. Ze stromů jehličnatých bylo vysázeno mnoho cizokrajných druhů, především jedle a smrky ale i cypřiše, cedry, kryptomerie a stále zelené ilexy. Z listnatých zvláště javory japonské, sakury aj. Při založení arboreta a provedení výsadby byly všechny stromy i keře označeny porcelánovými eliptickými cedulkami s latinským názvem.

V prvních letech po vysazení rostly všechny stromy i keře normálně, ale v desátém roce po výsadbě uhodila krutá zima, která způsobila dosti značné škody a to zvláště u druhů cizokrajných. Nebylo tehdy dostatečně známo, že pozemek, na kterém byla škola postavena je vystaven severovýchodním větrům proudícím Moravskou bránou, které mívají často i v mírnějších zimních měsících nepříznivý vliv na výsadby stromů a keřů. Po této zkušenosti bylo rozhodnuto v severní části arboreta vysázet ze smrku a borovice ochranný pás, který by částečně chránil arboretum před studenými větry. Ochranný pás v pozdější době svůj úkol splnil. Nedostatkem bylo, že nebylo pamatováno na údržbu arboreta odbornou silou. To se projevilo tím, že mnohé uhynulé stromy a keře nebyly vhodnými druhy znovu nahrazeny a v těchto místech pak vyrůstaly keře a stromy zplanělé, které pak nepříznivě působily na celkový estetický vývoj arboreta.

První světová válka měla také nepříznivý vliv. V té době se o školky i arboretum nikdo nestaral a příroda tak ponechána sama sobě bez zásahu pěstitele vykonala své. V té době (do roku 1920) uhynulo mnoho choulostivějších cizokrajných dřevin důsledkem toho, že nebyly dostatečně chráněny před zimními mrazy. Uhynuly některé druhy jedlí, smrků, cypřišů a zeravů, z listnatých pak sakury a některé japonské javory, z keřů stále zelené druhy. Tyto ztráty byly zjištěny dle jmenovek, které zůstaly zabodnuty v zemi.

II. etapa - rozšíření arboreta r. 1922 až r. 1939

Tato etapa patří mezi nejvýznamnější ve vývoji arboreta. V letech 1922 a 1923 dochází k doplnění starších výsadeb v důsledku uvedené redukce velkého počtu taxonů exot vlivem drsných klimatických podmínek Hranic. Dochází k přebudování některých částí arboreta pod vedením odborného učitele F. Jíry, který na škole působil od jeho založení a později přešel na českou školu. Na české škole působil až do svého pensionování. V roce 1922 získala škola zásluhou prvního ředitele české lesnické školy Františka Matějky k dosavadní ploše arboreta dalších 2,30 ha pozemku, které architektonicky a strukturálně přiřadila k dosavadní ploše arboreta. Tento pozemek navazoval svou hranicí na založené arboretum, které tímto bylo polohově velmi příznivě spojeno.

Bylo nutno vypracovat celkový plán na novou úpravu pozemku. Tím byl pověřen architekt Škrobánek z Mariánských hor, tj. nynější části Ostravy. Podle tohoto projektu se tak během několika dalších let arboretum obohatilo nejen o druhovou pestrost nové výsadby, ale i o prostorové terénní prvky - terasy, rybník, školky, březovou Matějkovu alej, rozárium atd. S úpravou se začalo v horní části arboreta tak, aby výškově terén navázal na založené arboretum. Bylo nutno provést dosti značný přesun zeminy, který se prováděl jen pomocí koleček a vozíků zapůjčených z černotínské vápenky. Provedením těchto úpravných prací bylo pověřeno 10 získaných dělníků. Úprava teras a vyhloubení rybníka bylo zadáno úkolem.

Výměru a úkolovou sadbu provedl Ing. Pražan, pod jehož dozorem byla úprava provedena. Arboretum i se školkami mělo v tehdejší době výměru 4,30 ha a staralo se o ně 9 pracovníků. Pouze v lesních školkách, které byly situovány v dolní části arboreta se prací zúčastňovali i žáci školy.

V roce 1926 byl přijat na školu jako odborný pracovník - zahradník František Janečka, který tuto činnost vykonával až do roku 1979, kdy odešel do trvalého důchodu ve věku 80 let. Základní terénní úpravy pokračovaly v provedení teras, vyhloubení rybníka, celkové úpravě spodní části ve školkách, provedení kanalizace z rybníka do potoka Ludiny a zmeliorování celé plochy. Na tyto práce pak navazovaly další úpravy, tj. rozdělení pozemku na jednotlivé části podle projektu. Celkové další úpravy prováděl F. Janečka s pomocí 8 pracovníků (6 žen a 2 muži), nebo zcela sám. Mnoho generací absolventů zná Františka Janečku jako obětavého pracovníka školy a hlavního tvůrce estetických hodnot školního arboreta. Tato osobnost byla opravdu živou kronikou dění na lesnické škole, protože zde pracoval s několikaletou přestávkou prakticky 53 roků. Jeho celoživotní práce byla oceněna vyznamenáním MŠ ČSR „Zasloužilý pracovník resortu školství“.

Úprava ploch arboreta byla dodržena podle projektu, podobně i výsadba stromů a keřů, jen výsadba březové aleje byla na přání ředitele Matějky mimo plán. Byla proto nazvána alejí Matějkovou. Po dokončení rybníka již hotového se od jeho dalšího rozšiřování pro nedostatek vody upustilo. Rybník měl mít celkovou výměru 50 × 20 m, zůstalo však jen již při hotové výměře    Arboretum na poč. svého vývoje
rybníka 25 × 20 m. Po pravé straně rybníka byly provedeny terénní úpravy k založení růžového sadu (rozária), po levé straně pak úprava pro květinovou výsadbu (především trvalek).

Školky byly rozděleny na část lesní, okrasnou a část výzkumných a botanických ploch. Nakonec došlo k vyměření chodníků a jejich úpravě. Tyto práce si vyžádaly hodně času. Bylo nutno dovézt hrubý kámen, provést uválcování a ukončit povrchovou úpravu drobným kamenem. Aby štěrkový povrch nebyl splavován vodou bylo v úsecích pěšin o velkém sklonu zabudováno několik svodnic. Po ukončení těchto základních prací bylo přistoupeno k výsadbě stromů a keřů na všech plochách. Bylo též přikročeno k výsadbě ve školkách. Základní materiál byl získán ze školky, která byla při založení arboreta v místech, kde je dnes bytovka PBH čp. l062, ve které bydleli odborní učitelé a k ní náležející ovocný sad. Okrasná školka byla založena z objednaného základního materiálu.

Pro botanickou část zahrady byla zajištěna semena různých rostlin a tato pak na oddělených menších plochách vyseta. Rosarium bylo vysázeno jen zčásti dodaným materiálem, pro úplnou výsadbu byly vypěstovány růže v okrasné školce arboreta. Na podnožové šípky byly naočkovány různé druhy růží velkokvětých, vysokých i nízkých. Po dokončení výsadby rosaria dosáhl počet růží 2 500 ks. Po levé straně rybníka byl založen záhon různých vytrvalých rostlin a to v počtu 3000 ks v 600 druzích.

S úpravou rybníka bylo nutné počkat, až bude naplněn vodou. Stalo se tak během zimy a na jaře byly do rybníka vysazeny různé druhy leknínů v barvě růžové, bílé, červené a světle modré. I břehy byly osázeny různými květinami, smutečními vrbami a topoly, z nichž část zůstala až do současnosti.

Po dokončení těchto prací bylo nutné se věnovat systematické údržbě, což představuje velký rozsah prací. Uvážíme-li celou plochu arboreta i se školkami (měla výměru přes 4 ha) a na práce bylo pouze 9 pracovníků. Tito měli co dělat, aby všechno zvládli i ve školkách, přestože v lesních školkách se prací zúčastňovali i žáci pod vedením ředitele Fr. Matějky. Pouze některé plochy byly vyčleněny jen pro výuku žáků a zde se pak žáci starali o sazenice od výsadby až do vyzvedávání (přibližně 3 až 4 roky).

Botanická část arboreta byla svěřena prof. S. Štěpinovi a ten za pomoci žáků prováděl výsadbu i sklizeň. Výzkumná políčka obhospodařoval Ing. Juklík, který vedl až do své smrti též výzkumnou stanici, která byla umístěna v administrativní budově (později bytovka profesorů), dole v přízemí na levé straně. Okrasné školky Fr. Janečka s pomocí dělníků obhospodařoval sám. Tito pracovníci pěstovali různé okrasné i ovocné stromy, řízkováním a ze semen rozmnožovali okrasné keře, v pařeništích pak sazenice (celková plocha pařenišť asi 240 m 2 ).

Skleník, který byl v plánu, nebyl vystavěn, třebaže by byl v té době velmi prospěšný i pro školu, jako vhodný doplněk praktické výuky. Daly se v něm provádět různé pokusy s okrasnými keři, roubování a křížení různých sort dřevin.

Největší potíže nastaly v doplňování čisté vody do rybníka. Zásobování vodou se mělo uskutečňovat trkačem ze studny, která se hloubila nahoře nad terasami v místech, kde stávala bouda na nářadí (dnes garáže a sklad nářadí). Toto místo vodních pramenů navrhl pan farář - hledač vodních pramenů z Brodku. Jeho jméno je už zapomenuto. V hloubce l5 až 20 m, což odpovídá hloubce hladiny vody v Bečvě, mělo být dle jeho údajů dostatek vody. Voda se však neobjevila, třebaže se vrtalo až do hloubky 25 m, ale i tam byl nepatrný pramen. Studna byla zasypána a hledal se nový zdroj vody pro rybník. Do jímek byla svedena voda ze střech bytovek a tím byla i když ne v plné míře voda zajištěna. Po roce se podařilo zajistit dostatek čisté pramenité vody přímo z rezervoáru pod skalkou. V noční době, kdy voda nebyla odebírána, přetékala stěnu rezervoáru do kanálu, který vedl v hloubce asi 5 m přes arboretum a Hřbitovní ulici do potoka Ludiny. Tato voda byla svedena do rybníka a tím byl dostatek čerstvé vody zajištěn.

Tento zdroj vody umožnil osazení rybníka různými druhy ryb. Byli vysazeni kapři, líni, štiky, candáti. Všem těmto rybám se dařilo dobře. Přírůstky na váze byly považovány za senzační. Například kapři nasazení o váze 25 dkg měli za 3 roky při výlovu váhu 6,5 kg. U štik dosáhla délka za 3 roky z 25 cm na 78 cm. Těchto přírůstků bylo dosaženo především vlivem prohřátí rybníka sluncem a pak přikrmováním kukuřičným šrotem a vařenými bramborami. V rybníku mimo ryby, raky byly chovány i želvy, které se rády na okraji vyhřívaly. V rákosí hnízdily lysky a při podzimním tahu často rybník hostil i divoké kačeny, husy a čápy. Podle vzpomínek pana Fr. Janečky a starších absolventů bylo bez nadsázky okolí kolem rybníčku přímo okouzlující a zvláště v době, kdy růže byly plném květu, na rybníku kvetly lekníny a velký záhon byl plný květin všeho druhu, nešetřil žádný návštěvník uznáním nebo pochvalou.

V první části arboreta založené v období německé školy nebyly výsadby rovněž v nejlepším stavu. Bylo třeba pročistit a odstranit některé stromy a keře, které tam nebyly nasázeny, ale vyrůstaly ze semen přenesených ptactvem. Ředitel školy však tyto úpravy nepovolil a tak vlastní výsadba mladých stromků pod zástinem vysokých stromů značně hynula.

Rovněž velká zima v letech 1928 a 1929 způsobila v arboretu velké ztráty na jehličnatých a listnatých stromech a keřích. U mnoha jehličnanů a listnáčů byly způsobené škody takové, že tyto musely být z dalšího pěstování vyřazeny. Musely být vykáceny cedry, kryptomerie, sekvoje, ilexy, z listnáčů - japonské sakury a jedlé kaštany. Mrazy tehdy dosahovaly až 32 °C a trvaly od l5. ledna do konce dubna s průměrnou teplotu - 20 °C. Výška sněhové vrstvy dosahovala až 1 m. Byla to úplná pohroma pro lesní zvěř i ptactvo.

Události v letech před vypuknutím druhé světové války ovlivnily i stav arboreta. V době dokončování pohraničního opevnění se v arboretu budují zákopy, protiletecké kryty ve svahu v horní části arboreta. Ve škole v době prázdnin 1938 bylo ubytováno kolem 500 zákopníků povětšinou z řad učitelů, kteří se zúčastňovali budování na silnicích směrem k Černotínu a ke Kelči. V opatovském i paršovickém školním polesí budují další zákopy pěchotní i protitankové. Rovněž ve Velké i Malé byly zřizovány okopy pro střelce a kulometná hnízda ve směru od Hluzova a Černotína.

III. etapa vývoje arboreta r. 1939 až r. 1945

Válečné období je pro arboretum dobou největšího zásahu lidské ruky v jeho neprospěch. Česká škola je uzavřena, profesoři a žáci odcházejí do Přerova a na školu nastoupili profesoři němečtí.

O personálu školy je rozhodnuto na ministerstvu v Praze. Personál polesí zůstává nezměněn. V arboretu se provádějí nové zákopy a kryty pro sklady pohonných hmot. Byl vybudován dřevěný internát, který sloužil jako prozatímní montovaný barák s umývárnou, koupelnou a sociálním zařízením jednomu vychovateli a 40 žákům. Zároveň byl vypracován plán na výstavbu velkého internátu v rozsahu větším než samotná budova školy.

Dolní část arboreta, hlavně školka se během tří týdnů změnila. Školky byly zrušeny, stromy a keře vytrhány ze země, to všechno stáhnuto na hromadu, polito benzínem a zapáleno. Tím byla nejkrásnější část arboreta zničena, přestože pohled z horní části arboreta na část spodní byl úžasným estetickým zážitkem - byl přímo fascinující. Pro Němce to však nic neznamenalo. Tuto část zničili a na těchto místech pak zřídili cvičiště a na zbývající ploše nasázeli zeleninu a brambory.

V horní části arboreta měl být postaven internát. Projekt byl již hotov a základní kámen usazen tam, kde byl základní kámen arboreta s vytesaným nápisem 1900. Tento kámen byl obložen cementovou vrstvou a vytvořen tak kvádr, na němž je uložen kvádr menší s datem 1940. V té době se mělo totiž začít se stavbou nového internátu. Nepříznivý stav na frontách však plánovanou stavbu zrealizovat neumožnil. Při kladení tohoto základního kamene bylo přítomno mnoho hranických Němců a též mnoho vysokých hodnostářů říše z Berlína. Stavba internátu byla již vyměřena a ohraničena rohovými lavičkami, stromy vykáceny. Internát měl být spojen zasklenou chodbou se školou. Základní kámen byl umístěn asi 50 m při levé straně chodníku směrem k severu.

V bytovce profesorů byli umístěni němečtí učitelé. Jejich děti s oblibou vytrhávaly jmenovky umístěné u všech stromů a keřů. Tyto naházely na tři větší hromady, které nakonec, jako všechno co bylo české, byly zničeny. V závěru tohoto období jako vizitka německého válečného barbarství zůstávají poškozené stromy, rozbité porcelánové jmenovky, zrušené školky, rosarium, květinové záhony a nežádoucí terénní úpravy.

IV. etapa vývoje arboreta - r. 1945 až r. 1977

Na zahlazování válečných stop v arboretu jsou povoláni Němci z „lágru“ a ti po celý měsíc zahazují zákopy a protiletecké úkryty. Částečně se též upravují pěšiny. V budově jsou prováděny úklidové práce, aby škola mohla zahájit vyučování.

Po odchodu Němců, kteří dali částečně arboretum do pořádku, se kromě běžné údržby zeleně delší čas nic nedělo. Teprve za ředitele Václava Sadílka se František Janečka po 10 letech práce na ONV v Hranicích jako důchodce vrací na školu a vykonává práci zahradníka a topiče pro zimní období. Nastala doba velkého pracovního vypětí. Roky bez odborného vedení arboreta zanechaly na každém kroku viditelné nedostatky. Prováděla se výsadba lesních dřevin, částečná úprava arboreta, soupis všech stromů a keřů a jejich udržování za pomoci odborníků z výzkumného ústavu.

Stromy jsou zpočátku označovány podle číselného klíče, později opět jmenovkami. Jsou pořízeny seznamy všech stromů a keřů, které se však nedochovaly.

Po odchodu ředitele Sadílka nastupuje na jeho místo v roce 1958 ředitel Miloš Vysocký. Za jeho působení přechází spodní část arboreta i se školkami a rybníkem do užívání MěNV v Hranicích. Oddělený pozemek byl použit pro zřízení parku kultury a oddechu a později na začátku šedesátých let pro vybudování letního kina. Arboretum tím ztratilo polovinu své výměry s rybníkem a se školkami. Většina pamětníků i místních občanů považuje toto řešení za nepříliš šťastné a ani vhodné. Nastal tak hluboký zásah do arboreta jako harmonického celku.

V prvé řadě bylo započato s úplným likvidováním ochranného pásu na severní straně, který již svůj úkol neplnil. Poté bylo započato s vymýcením těch stromů a keřů, které tam zplaněně vyrostly (třešně ptáčnice, javory, jasany, ořešáky, černý bez a jiné kořenové výmladky). Tento zásah vyvolal negativní odezvu mimo školu ve veřejnosti. Jinak však nebylo možné pro provedení nové výsadby postupovat. Byl likvidován celý plot - jak živý tak i drátěný a znovu nahrazen plotem novým z vysázených sazenic vypěstovaných ve školce za školou. V předu před školou se vykácely z velké většiny stromy, které byly přerostlé a mohly tak ohrozit budovu. Prostorová úprava před školou byla změněna, kruhová plocha před vchodem, která byla osázena růžemi byla zrušena. Chodník byl upraven přímo k hlavnímu vchodu (nejdříve vybetonován a později vyasfaltován). Byl to největší zásah v arboretu od jeho založení, měl však být proveden o 15 let dříve. Tím by se zachránilo mnoho vzácných stromů a keřů.

Po vykácení všech stromů na severní straně v ochranném pásmu byla provedena nová výsadba převážně smrku s jednotlivě a skupinkovitě vtroušeným modřínem. V nejnižší části tohoto pruhu na ploše provizorního hřiště byla vysázena jedle obrovská, douglaska a některé jiné formy smrku. Tato výsadba dosáhla velmi pěkného zapojení a vzrůstu tyčkoviny až tyčoviny. Při větrné smršti v roce 1990 však byla téměř zcela rozvrácena.

Na severovýchodní straně, podél chodníku k městskému nádraží, uvolněním mnohých stromů a keřů byla provedena výsadba břečtanu, který dnes tvoří souvislý koberec pokrývající celou zemi a prorůstá po kmenech až do výšky 14-16 m. Tím vznikla v arboretu plocha porostlá břečtanem ve velkém rozsahu, která nemá obdobu v jiném arboretu. Můžeme ji právem nazvat naší raritou a chloubou arboreta ale také i  " Janečkovým zátiším".

V celém arboretu byla provedena řádná čistka, upraveny chodníky, vysázeny nové stromy a keře a bylo přistoupeno k úpravě skalky - alpina. Stará skalka byla rozebrána, kameny odstraněny, plevel zlikvidován, horní půdní vrstva stržena a nahrazena novou. Vše bylo nově vysázeno a upraveno. Celkem byla skalka osázena asi 3 000 kusy nových sazenic skalniček a tyto všechny byly opatřeny jmenovkami.

Jmenovky opatřil za pomoci žáků a jmenovitě označil Ing. Svatopluk Zbruž po konzultaci s Ing. Jiřím Michálkem a Ing. Stanislavem Musilem. Na skalce se stále pracovalo. Prováděla se nová výsadba skalniček, upravil se bazén s vodotryskem, byla doplněna výsadba vodních rostlin. Pod bazénem, kde stával dřevěný německý internát, byl vyhlouben malý rybníček, osázen lekníny a celé okolí vysázeno květinami, různými stromy a keři pěnišníku.

Na místě, kde stály původně sušáky na prádlo, byly vysázeny keře dřištálu a cypřišky. V současné době je tento rybníček zasypán. Jeho existence je dochována jen ve fotodokumentaci.

Po náhlé smrti ředitele Ing. O. Holinky nastupuje na jeho místo Ing. Antonín Matoušek. Za jeho vedení byl požádán zahradní architekt Herbert Arbter o vypracování plánu rekonstrukce arboreta. Těžební plán vypracovaný v roce 1966 byl realizován na začátku roku 1967. Již na jaře téhož roku byly v arboretu provedeny nové výsadby, které účelně rozšířily sortiment dřevin. Současně byl pořízen nový plán arboreta se zákresem dřevin dle stavu v roce l967 a umístěn v horní části arboreta před vstupem do budovy školy. Projektovaná rekonstrukce nebyla dosud dokončena.

V. etapa vývoje arboreta - od r. 1977 do r. 1996

V září 1974 po svém nástupu na SLTŠ byl pověřen správou arboreta Ing. Oswald Hlávka. Ten se ujal úkolu zhotovit nový plán arboreta vycházející z plánu učitele Fr. Jíry z roku 1927. Jeho zásluhou byla provedena celková inventarizace stavu dřevin a zajištěno označení popisnými tabulkami s uvedením českého a vědeckého názvu, původu a areálu rozšíření. Navázal spolupráci s botanickými zahradami a arborety v ČSSR i  v zahraničí. Podílel se rovněž kromě výuky botaniky, nauky o lesním prostředí, pěstování lesů a HÚL při provádění exkurzí pro žáky hranických základních nebo lesnických škol.

Na podzim roku 1987 byl stanoven novým správcem arboreta Ing. Petr Götthans. Na poradě s ředitelem školy Ing. Jiřím Sumarou byl sestaven plán činnosti na léta l988 - 1990. Realizaci tohoto plánu pomáhali včetně předchozího období po odchodu Fr. Janečky do důchodu zajišťovat postupně jako zahradníci Ing. Vladimír Církva a Ing. Leopold Navrátil.

V té době kromě běžné údržby - hrabání listí, výsadby letniček, ošetřování růží byly průběžně doplňovány uhynulé výsadby a upravovány pěšiny. Podle organizačního statutu je arboretum jako součást střední lesnické školy spravováno ředitelstvím školy. Pro odborné řízení jmenuje ředitel správce arboreta a poradní sbor tvořený z učitelů odborných předmětů a z pracovníků školního polesí Valšovice. Běžnou údržbu arboreta zajišťuje zahradník nebo ředitelem školy pověřený učitel společně se žáky prvních, popřípadě i vyšších ročníků, kteří zde především vykonávají učební praxe, předepsané osnovami. S výjimkou zimního období je pro údržbu arboreta vyčleněno denně 6 žáků školy.

Ve školním roce l988/89 byly průběžně označovány jehličnaté a listnaté dřeviny jmenovkami připevněnými na kovových stojanech zakotvených do země ve výšce asi 30 cm nad terénem. Výsadba nových stromků si vyžádala vykácení starých a nevhodných jedinců. V listopadu 1988 bylo do arboreta vysazeno 68 sazenic kultivarů jehličnatých dřevin. Systematicky byla prováděna výsadba okrasných keřů, rozvoz štěrku po pěšinách, čistění bazénu, stříhání živého plotu a ostatní údržba zeleně.

Je rozvíjena činnost botanického kroužku arboreta. Vedle výchovy žáků SLŠ jsou umožněny prohlídky arboreta zájemcům, zejména pracovníkům botanických zahrad, lesníkům, učitelům biologie, žákům jiných škol i mladým ochráncům přírody. Do arboreta přichází četné exkurze, zejména z lesnických škol za účelem poznání arboreta i výměny zkušeností při pěstování dřevin. Na popularizaci arboreta má velké zásluhy dlouholetý profesor botaniky a pěstování lesů Ing. Vojtěch Richtár Csc., který přednesl mnoho přednášek o poslání a významu arboreta pro odbornou i laickou veřejnost. Napsal řadu publikací, ve kterých čerpal jak z literárních pramenů, tak i z vědomostí bývalých spolupracovníků. Z řady publikací je třeba uvést alespoň některé, např.: Arboretum SLTŠ v Hranicích  l974, Didaktický význam školních arboret při výuce botaniky na lesnických školách 1971, 70 let arboreta SLTŠ v Hranicích 1966, 75 let arboreta SLTŠ v Hranicích 1972.

Nejrozsáhlejší publikace o arboretu SLTŠ je vydána kolektivem pracovníků školy vydané k 125. výročí lesnického školství na Moravě 1852-1977.

Patrně největší pohromou za dlouhá desetiletí od konce války byla kalamita, kterou způsobila 9. března 1990 větrná smršť. Přihnala se Moravskou branou přes Hranice kolem l8. hodiny, poškodila mnoho střech domů a kromě vyvrácených stromů na městském hřbitově bylo nejvíce postiženo právě arboretum SLŠ. Více než 60 stromů, mezi nimi i dřeviny největších rozměrů a mnohé vzácné druhy, bylo vyvráceno nebo zlomeno. Likvidaci polomu zajistili pracovníci školního polesí za pomoci učitelů a žáků školy. V návaznosti na kalamitu byla provedena nezbytná úprava druhové skladby a zejména prostorového členění arboreta s ohledem na ekologické potřeby jednotlivých druhů dřevin. Došlo k částečnému prosvětlení ve střední části arboreta a k téměř úplné destrukci ochranného pláště vytvořeného převážně výsadbou smrku v šedesátých letech.

V měsíci dubnu bylo v arboretu vysazeno přes 70 sazenic domácích dřevin probíraných v předmětu lesnická botanika i dřevin exotických a zahradnických výpěstků. Takto bylo arboretum zčásti omlazeno, neboť mnoho stromů bylo přestárlých a nemocných. V květnu a červnu bylo arboretum nově oploceno. Na pracích se podíleli pracovníci školního polesí a žáci školy. Bylo postaveno asi 500 m nového plotu. Oplocení je však trvale poškozováno neukázněnými návštěvníky letního kina, kteří si přes pozemek arboreta zkracují cestu. Na této činnosti se však také podílejí občas žáci školy a dokonce i zaměstnanci školy.

Ve školním roce 1991/92 došlo ve správě arboreta k dvěma podstatným událostem. Předně byl vypracován, schválen a do běžné praxe uveden Statut arboreta SLŠ v Hranicích . Dále došlo ke změně v osobě zahradníka. Důchodce Ing. Navrátila vystřídal na krátkou dobu absolvent školy pan Martin Honka.

V tomto roce muselo být vykáceno asi 25 stromů, které by bránily přístavbě školy a ty ostatní v okolí stavby byly částečně zabezpečeny proti poškození od stavebních mechanizmů a těžkých dopravních prostředků. Poraněné kmeny a větve byly ošetřeny proti nákaze stromovým balzámem. Začalo se již s částečnou rekonstrukcí arboreta, která je však záležitostí koncepční a dlouhodobou. Podařilo se překonat zavádějící názory např. takového druhu, že arboretum je ve stavu " mýtného lesa", že je třeba veškeré dospělé stromy vykácet, aby na školní budovu bylo vidět, nebo že na školním polesí máme buků a smrků dost, a proto je třeba je zmýtit. Z LZ Šenov byl dovezen sortiment sadebního materiálu, který v počtu 40 ks nových jedinců nahrazoval ztrátu.

V následujícím roce jsou dokončovány stavební práce tak, aby mohla být slavnostně otevřena přístavba nové budovy ke dni l5. října  l993. V dubnu l992 do funkce zahradnice nastoupila paní Petra Polášková a funkci správce arboreta z pověření ředitele Ing. Ladislava Hába vykonával od května l992 do konce roku 1995 Ing. Arnošt Malenovský. Protože šlo o zcela nové pracovníky, jejich organizačním poradcem se stal Ing. Vladimír Šmíd, pověřený vedoucí metodické skupiny odborných předmětů.

V důsledku suchých let 1992/3/4/5 dochází k usychání asi 12-15 vzrostlých stromů, které musely být odkáceny. Při provádění stavebních prací také uhynul největší kvetoucí nádherný liliovník tulipánokvětý. Protože v původní skladbě dřevin v arboretu byly celkem tři jedinci tohoto druhu vysadil Ing. Šmíd v dubnu 1995 tři nové jedince spolu s 60 novými sazenicemi (z toho 40 jehličnatých a 20 listnatých). Podél plotu u letního kina byla provedena částečná výsadba trnitého živého plotu. Sadební materiál byl dovezen Ing. B. Dvořákem Csc. Z LZ Šenov. Výsadba byla provedena i v severním ochranném pásu arboreta.

V letech 1994 a 1995 se pokračovalo ve výsadbě živého plotu. Dopnila se část odkud byl sadební materiál cizí nepovolanou osobou odcizen. V JV rohu arboreta bylo zřízeno trvalé kompostiště, dokončovány úpravy ploch v okolí nové budovy. Průběžně a podle možností jsou prováděny práce související s úpravou pěšin, oklestem, klučení starých pařezů, urovnávání terénu pro použití motorové sekačky, pletí okrasných keřů s přihnojováním chlévskou mrvou a kompostovou kůrou.

V srpnu l995 nastupuje funkci ředitele školy Ing. Pavel Sovka, který v únoru l996 pověřuje správou arboreta (současně v mimopracovní době sjednaným vedlejším pracovním poměrem) a celkovou údržbou arboreta Ing. Vladimíra Šmída, dlouholetého pracovníka a absolventa školy.


V roce l996 oslaví lesnická škola l00. výročí svého založení. K tomuto datu je třeba v arboretu vykonat mnoho práce. Mezi prioritní patří:

 - Inventarizace stavu arboreta s vydáním publikace (průvodce arboretem SLŠ v Hranicích l996) pro potřebu žáků
 - Vypracování celkové koncepce pro dlouhodobou rekonstrukci arboreta - nový plán arboreta v M 1:1 000 a menším
 - Práce údržbářského charakteru (úprava pěšin s navezením nové štěrkové vrstvy, vyvětvování a tvarování stromů, odstraňování nemocných a poškozených jedinců, vyhrabání listí, pletí v rozáriu a na skalce, sečení a úklid zelených ploch alespoň 2 x za vegetační období, čistění vodní nádrže, udržování oplocení - sestřih živých plotů, výsadba nových druhů, které v dendrologické sbírce chybí, založení miniškolky jako deponia pro budoucí výsadbu, úprava teras atd.
 - Stavební práce (oprava letní učebny, vybudování skleníku se zajištěním zdroje vody, instalace laviček a odpočinkových zákoutí)
 - Úprava plochy pro umístění pamětního kamene u příležitosti l00. výročí školy
 - Dokončení jednotného označení dřevin a keřů v arboretu
 - Vybudování geologické a botanické expozice
 - Zkvalitnění všech funkcí arboreta, tak aby vznikl didakticky a esteticky působivý školní objekt reprezentující lesnickou školu.

Veškeré práce zařazené do plánu vykonávali žáci pod vedením správce, protože funkce zahradníka byla zrušena. Kromě údržby zeleně se nově upravovaly pěšiny navezením kameniva, opravovala se letní učebna, kde byl instalován krb pro venkovní posezení jak pro žáky, tak pro zaměstnance škola. Bylo provedeno předláždění chodníků, osazení pamětního kamene, výroba laviček, dokončilo se jednotné označování stromů a keřů.

VI. etapa zahrnuje stav arboreta od r. 1997 do r. 2008

V prostoru garáží byla instalována informační tabule se základními údaji o arboretu. V následujících letech došlo k částečné rekonstrukci skalky, které se ujala Ing. Zdeňka Chmelařová.

Průběžně byly prováděny nové výsadby s cílem doplnění jednotlivých druhů dřevin, které nejsou ve sbírce dřevin zastoupeny nebo uhynuly. Bývalé hřiště v JV části arboreta bylo upraveno na plochu pro pěstování sadebního materiálu. Rovněž na terasách byly provedeny síje DBč a zaškolkovány semenáčky tisu, JD, SM. V r. 1998 na základě povolení bylo odkáceno 16 ks přestárlých topolů podél hranice s letním kinem.

V květnu 1999 byla na MÚ Hranice, odbor správy majetku podána žádost o zpětné přičlenění ploch, které byly v minulosti nedílnou součástí arboreta (tj. parcel 160/3 dopravní hřiště, 160/4 rybníček a části parcely 130/7) o celkové výměře 0,5 ha. Celková plocha udržované zeleně tak vzrostla na 3,07 ha.

V r. 2000 vzniká nutnost rekonstrukce těchto ploch, zrušení části starého plotu postavení nového v délce 110 bm. Hrabání listí, sečení trávy na ploše 2,5 ha 2 krát ročně, údržba pěšin v délce 1,6 km, střihání živých plotů po celém obvodu pozemku arboreta, výsadba trvalek, kácení souší s úklidem klestu, neustálé doplňování výsadeb. Výsadby schopný materiál je získáván z arboreta Nový Dvůr, lesních školek Bynina, Seč, zahradnictví Kelč a darů bývalých absolventů. Průběžně je pořizována fotodokumentace a zajišťována průvodcovská činost pro školy a hromadné zájezdy.

V roce 2001 byla provedena oprava dřevěných stupňů na terasách. Došlo k odkácení 3 dospělých exemplářů jedle (Abies concolor) před historickou budovou, které uhynuly zřejmě vlivem přísušků posledních let a takto oslabené byly napadeny v korunách podle oloupané kůry kůrovci.

Při přípravě oslav 150. výročí lesnické školy byly provedeny parkové úpravy v dolní části arboreta. Bylo vysázeno 80 ks okrasných stromů a keřů, dovezeny vápencové a pískovcové balvany - sponzorský dar a.s. Cement Hranice a osazena pamětní deska.

V r. 2003 byla vydána publikace „Průvodce arboretem“ v celkovém nákladu 500 výtisků, jejíž autorem je Ing. Vladimír Šmíd.

Z vlastního vyprodukovaného sadebního materiálu bylo darováno 2 300 ks odrostků 3 - 4 letých DBč, 500 sazenic SM a JD (LZ Vítkov, Ekoltes Hranice, ŠP Valšovice, lesní družstvo Štoky, různým mysliveckým sdružením i soukromníkům). Protihodnotou byl darem získán další sadební materiál, který byl vysazen v arboretu.

V r. 2004 byla zakoupena rotační sekačka Dakr, částečně bagrem a posléze ručně, byl odbahňován rybníček.

V roce 2005/06 došlo na základě povolení k odkácení 10 ks přestárlých bříz z  Matějkovy aleje a jejich částečné náhradě ve smyslu plánované rekonstrukce. Pro údržbu živých plotů byl zakoupen plotostřih.

Od dubna 2005, kdy byla slavnostně otevřena naučná stezka , se mohou návštěvníci arboreta seznamovat pomocí jmenovek a na jednotlivých obrazových tabulích s doprovodným textem, s dřevinami a dalšími informacemi vztahujícími se k ornitologii, včelařství, geologii, botanice a k environmentální výchově.

V závěru stručného pojednání je třeba poděkovat všem, kteří se v uplynulých 110 letech podíleli ať již manuálně nebo i intelektuálně na tvorbě hodnoty arboreta, právem považované za integrální součást školy. Je proto oprávněně založení arboreta považováno za jedno z nejmoudřejších činů zakladatelů této školy. Jeho citlivou rekonstrukcí je třeba hodnoty vytvořené celou generací pracovníků školy využít ve prospěch přítomných a budoucích absolventů školy i odborné a laické veřejnosti.

V Hranicích 15. 9. 2006

Ing. Vladimír Šmíd              


VII. etapa zahrnuje stav arboreta od r. 2008 do současné doby

Na podzim roku 2008 byl po Ing. Vladimíru Šmídovi, který odchází do důchodu, jmenován nový správce arboreta Ing. Radim Církva. Současně nastupuje do trvalého pracovního poměru jako zahradnice v arboretu paní Jiřina Kašparová. S údržbou arboreta vypomáhají také žáci prvních, druhých i třetích ročníků v rámci učebních praxí.

Jako prvořadý úkol bylo nutné odstranit několik stromů, které svým zdravotním stavem ohrožovaly bezpečnost návštěvníků arboreta. Většinou se jednalo o stromy suché, poškozené hnilobou nebo s proschlou korunou porostlou poloparazitem jmelím. Např. javor klen, javor mléč, lípa malolistá, velkolistá, buk lesní, ořešák černý, bříza bělokorá, bříza papírová, katalpa trubačovitá, pajasan žlaznatý, smrk ztepilý, smrk pichlavý, jedle ojíněná a modřín opadavý. V ojedinělých případech byly pokáceny i některé zdravé běžně rostoucí stromy, které rostly v hustých skupinách a časem by si začaly korunami vzájemně konkurovat. Např. dub červený, bříza bělokorá, jedle bělokorá, jedlovec kanadský, smrk ztepilý atd. Arboretum se tak v některých místech více prosvětlilo ve prospěch stávajících dřevin, kterým se koruny mohou následně lépe vyvíjet. Postupně je prováděna celková inventarizace stavu dřevin a doplňováno jejich označení plastovými jmenovkami s uvedením českého a vědeckého názvu dřevin a areálu původního rozšíření. Během tří let byla také provedena výsadba nových dřevin, např. vilín prostřední, sakura ozdobná, třešeň chloupkatá, hortenzie dubolistá, vrba jíva převislá, kolkvicie krásná, ruj vlasatá, jeřáb muk, meruzalka krvavá, hlohyně šarlatová, jerlín japonský převislý, modřín japonský převislý, borovice osinatá, borovice banksovka a pazerav sbíhavý. Ze tří ploch teras byl vyzvednut sadební materiál dubu červeného a borovice černé, plochy se zatravnily a osázely okrasnými keři, jako jsou rododendrony, enkiantusy a ibišky.

V roce 2009 byl realizován projekt „ Naučná botanicko-geologická skalka”, který byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci rozvojového programu „Podpora EVVO”. Cílem projektu bylo esteticky upravit svah podél vstupního chodníku do školy a zároveň aby sloužil k výuce našich žáků v dendrologii a geologii. Nejdříve bylo nutné vykácet několik dřevin (např. sekvojovec obrovský 2 ks, jalovec obecný 3 ks, jilm 1 ks, líska turecká 3 ks a keře) v okolí budovy školy, které již svým vzrůstem zastíňovaly okna učebny. Následně byly vyklučeny pařezy a plocha chemicky odplevelena. Svažité prostranství bylo rozděleno na čtyři zóny podle jednotlivých druhů hornin. Kameny a balvany tvořící skalku byly uloženy do skupin a doplněny drobnou sutí z téže horniny. Vhodné rostliny byly vysázené do štěrbin mezi kameny a také rovnoměrně po zbylé ploše podle jejich ekologických nároků. Celkem bylo vysázeno téměř 100 druhů rostlin v podobě zakrslých kultivarů stromů, keřů, bylin, travin a cibulovin. Zbytek volné plochy se vyplnil mulčovací kůrou.

V  první zóně, nacházející se v nejzazším rohu školy je z hornin umístěna světle šedá biotitová žula z obce Žulová (12 km sz. od města Jeseník) a šedě proužkovaná rula z česko-polského pohraničí. K osázení bylo použito společenstvo kyselomilných rostlin např. rododendrony, azalky, bříza zakrslá, vřes obecný apod.

V druhé navazující zóně je umístěn světle žlutý pískovec z obce Maletín (10 km jz. od Zábřehu). Charakteristickou vegetací je stepní a suchomilné společenstvo např. dekorativní trávy miskantus čínský, kavyl péřovitý a z trvalek levandule úzkolistá, kociánek dvoudomý atd.

Třetí zóna je reprezentována vápnitými horninami jako je bílý a šedý mramor z obce Horní Lipová (12 km sz. od města Jeseník), šedý hranický vápenec a oranžově žlutý travertin z obce Kokory (8 km sz. od Přerova). Vysázeny byly vápnomilné rostliny např. mahalebka obecná převislá, ruj vlasatá, třemdava bílá, dobromysl obecná, pěchava vápnomilná atd.

Čtvrtá zóna, která ukončuje skalku, je v podobě do země svisle zapuštěných a vedle sebe uspořádaných deskovitých kamenů ze štípané tmavě šedé jílovité břidlice z obce Lhotka u Vítkova. Mezery mezi deskami jsou vyplněné substrátem a prosázené drobnými skalničkami jako je např. netřesk zahradní, lomikámen nádherný, rozchodník ostrý apod.

Autorkou projektu botanicko-geologické skalky je zahradní architektka Ing. Miroslava Beňová, která nám pomáhala i s vlastní realizací. Lehčí zahradnické práce prováděli žáci v rámci učební praxe pod vedením pracovníků školy. Velké balvany byly umístěny pomocí mechanizační techniky ovládané pracovníkem ze školního polesí Valšovice. Správce arboreta umístil příslušné plastové jmenovky k rostlinným druhům. Naučná botanicko-geologická skalka byla slavnostně otevřena 25. 6. 2010 za účasti sponzorů, zástupců Krajského úřadu Olomouckého kraje a starosty města Hranic (viz. video).

Horniny sponzorsky dodali:    Tomstav Olomouc, s.r.o.
Ing. Peter Viazanička
Ing. Travertin Kokory, s.r.o.
LČR Vítkov, s.p.
Kamenictví Píšť, s.r.o.

Naproti botanicko-geologické skalce po levé části při vstupu do školy byl prostor osázen bylinami s různým nárokem na intenzitu osvětlení. Vznikl tak botanický koutek se společenstvem rostlin rostoucím na volné ploše a snášejícím plné osvětlení a společenstvem rostlin rostoucím pod dřevinami a snášejícím polostín až silný zástin. Dále byla doplněna o skalničky betonová zídka u školy. Poskytovatelem finanční podpory byl Olomoucký kraj.

Na některých náročnějších úkolech se podíleli i zaměstnanci školního polesí Valšovice. Např. na jaře 2010 provedl pan Ladislav Krahulec a pan Jiří Gratcl ořez polámaných a suchých větví vysoko v korunách stromů z plošiny nákladního automobilu. V prosinci 2010 nám náš absolvent školy pan Jan Svoboda předvedl pro žáky ukázku postupného kácení stromu "od koruny směrem dolů", pomocí lezecké techniky s cílem nepoškodit cenné okolní dřeviny. Tímto náročným způsobem byly pokáceny dva suché stromy (smrk ztepilý a buk lesní).

Velmi aktivní je také údržbář školy pan Radek Bláha, který postavil novou pergolu z modřínového dřeva, dřevěný přístřešek pro školní úly, vytvořil dřevěnou informační tabuli ke skalce a dva koše na odpadky, které instaloval v arboretu. Dřevěná pergola byla osázena různými druhy popínavých plaménků a vzniklo pod ní příjemné posezení.


Každoročně se provádějí v arboretu následující činnosti:

- kácení a zpracování kůrovcových souší, nemocných stromů napadených hnilobou nebo jmelím, vyvětvení suchých větví na stojících dřevinách

- štěpkování větví, nastýlání štěpek jako mulčovacího materiálu ke dřevinám

- hrabání listí a zakládání kompostu, ukládání zahradnického odpadu do kompostérů

- sečení trávy, pletí záhonů a skalek, chemická likvidace plevele na pěšinách

- stříhání živých plotů, tvarování keřů, vyřezávání náletových dřevin

- obnova nahnilých dřevěných kůlů na schodech teras a dosypávání pěšin štěrkem

- odstranění starých nahnilých laviček a instalace nových

- řízkování dřevin, využití skleníku k pěstování zeleniny (papriky, okurky, melouny)

- rozvoz kompostu k jednotlivým dřevinám

- zálivka rostlin v období sucha

- oprava drátěného plotu

V průběhu celého roku je arboretum hojně navštěvováno nejenom našimi žáky v jednotlivých předmětových cvičeních a v mimoškolních aktivitách, ale také žáky základních škol, dětmi mateřských škol při jejich výletech a vycházkách, dále našimi absolventy, lázeňskými hosty a občany města Hranic a přilehlého okolí.

Arboretum se stává opakovaně součástí oslav Dne evropského dědictví, pořádaného vždy v polovině září pod záštitou MěÚ Hranice. Během dne se mohou návštěvníci účastnit prohlídky arboreta s komentářem průvodce.

V Hranicích 1. 10. 2011

Ing. Radim Církva              















WebZdarma.cz