Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích

VERŠE

Kamení města šlapu rád - Jaroslav Seifert

Kamení města šlapu rád, tvrdé už se mi nezdá.
Každého jinam vede snad na nebi jeho hvězda.
Lesníkem také chtěl jsem být, počítat kubíky dřeva,
les křížem krážem prochodit a čekat na tetřeva.

Srnečky hlídat na louce a měřit smrky, duby,
mít sojčí pero v klobouce a znak s kančími zuby.
Po mechu bych se procházel a v zimě krmil laně
i pro psa už jsem jméno měl, avšak zapomněl jsem na ně.

Veverky bílé pod bříšky, jež hnízdí mezi ptáky,
mám dodnes rád. A oříšky, ty míval jsem rád taky.
Dýchal bych vůni pryskyřic, i houby voněly by.
Řekněte, co je v světě víc, než najít pěkné hřiby!

Co ze všeho dnes zbylo mi z těch snů šťastného lovce?
Chodím dnes také pod stromy, ale jen ve Stromovce.
Kamení města šlapu rád, tvrdé a už si mi nezdá.
Každého jinam vede snad na nebi jeho hvězda.

*  *  *  *  *

A. Theuriet

Hluboko v nitru stromoví,
tam tluče srdce vlasti,
lid jenž boj lesu vypoví,
už spěje do propasti.

*  *  *  *  *

Vždycky, když ztrácím sílu

Vždycky když ztrácím sílu,
já k stromům se obracím.
Je v nich čas, který plynul
tam nad mimi v oblacích.
Objímám kmeny a síla z nich vtéká
přímo do duše kůží.
Stromy mě na místě čekaj.
Ne jako muži,
co pořád jdou.

Stávám se svázaná s dubem,
svým tajemným obětím,
a vím,
že stát na místě bude dále
ještě pár století.
Sílu mi dává
z jizev blesků,
co v kůře skrývá.
Vlévá do mě kouzelný pocit
měsíčních nocí.

Vnímám.

Moudrost všech stromů,
co vnímám,
je pravěce pravá
k těm, kdo cítí.
Když z městských domů jde zima,
toužím jít k stromům svých hledat klid.

Proto, když sílu ztrácím
já k stromům utíkám.
tak jak do korun pták,
když ulétnout není kam.

Tvář na kmen položím
A mé zmatky odcházej kůrou.
Ze stromů pak vtéká do žil
ta moudrost dávná.

Vnímám.
Text od Pavla Vrby, hudba Lenka Filipová

*  *  *  *  *

STROMY

Stromy, ti zpěvní věštcové,
Jsou plny divů, plny krás,
ať do stříbra je halí mráz,
ať západ v mlhy nachové,
ať v practva písni májové,
ať vichrem se jich lupen třás.
Stromy, ti zpěvní věštcové,
Jsou plny divů, plny krás.

Již chápu, naši otcové
proč chtěli lípu, habr, vaz,
a věřím, že je v chrámy zas
vyklenou příští věkové.
Autor J. Vrchlický, Zhudebnil prof. A. Dyk

*  *  *  *  *

Ten kdo vidí vhodné místo, strom ať nasadí,
strom je vděčný, on nám jistě práci nahradí.
Srbský básník J. J. Zmaj

*  *  *  *  *

Kdyby naše stromy, křoví,
mohly k lidem mluvit slovy,
naší země vývoj celý
bychom od nich uslyšeli.
Vincenty Pol: Pieśń o zemi naszej

*  *  *  *  *

Čas stromů - Petr Šafránek

Prastará moudrost otromů
Šeptaná jejich listím
Paměť pro věčnost
Dlouhý a těžký život
Pokora nebi a osudu
Stálost a tichý vzdor živlům
Spjatost s místem zrození
Příklad i výsměch člověku

*  *  *  *  *

Jíní je na trnkách a na šípkách,
v korunách smrků praská.
Je zasněžená má láska.
Sníh pokryl les, jak bílý prach.
Já, oči na stopkách, jdu krajinou.
Tu krásu nevyměním za jinou.
Petr Šafránek

*  *  *  *  *